Exkurze do Jihlavských listů (reportáž)
Ráno odcházím z bytu s těžkou taškou na zádech a přiznám se - na exkurzi do Jihlavských listů se mi moc nechce. Bolí mě záda, venku je zima a jedinou útěchou je, že jsme přišli o první úterní hodinu biologie. Přicházíme k budově redakce a hned u vchodu nás překvapí šéfredaktorka Ladislava Brabencová s foťákem. Jen doufám, že se druhý den nepodívám do schránky a neuvidím se na titulní stránce novin. Vcházíme do budovy a strmých schodech se dostáváme do místnosti plné starých novin. První věc, která mě zaujme, je nádherný zlatý klavír, ten mě láká. Upřímně, radši bych si sedla a místo exkurze spolužákům zahrála pár not.
Uvědomím si, že musím poslouchat a dávat pozor, protože budu muset napsat reportáž. Měla bych se snažit aspoň vypadat tak, že mě to opravdu zajímá. Rozhlédnu se proto po místnosti, všude na zdech visí staré výtisky novin. Šéfredaktorka mluví o historii Jihlavských listů, o tom, kdo noviny založil a jak se v průběhu času měnily. Snažím se poslouchat, ale při cestě do patra ucítím vůni silné kávy, na kterou od probuzení myslím. V místnosti sedí za počítačem jakýsi muž a něco ťuká do počítače. "Tohle je náš hlavní redaktor. Jeho úkolem je momentálně psát o politice. Všechny poražené kandidáty ihned kontaktoval a udělal s nimi rozhovor," pronáší paní Brabencová. Nebavilo by mě takhle celý den sedět a jen psát, ale být jako jedna z prvních u nějaké vraždy, to by mě bavilo víc.
Mezitím přichází Radka Mezerová, obchodní zástupkyně, v ruce drží malého psíka, ze kterého jsou všichni ze třídy úplně odvaření. Přemýšlím, že si ho pohladím. Třeba mi ukousne prsty na pravé ruce a nebudu muset psát tu blbou reportáž. Paní mluví klidně, s jistotou a říká, že v téhle práci je nejdůležitější být komunikativní a nebát se zeptat. Vrazí nám do rukou poslední výtisk Jihlavských listů a jde si sednout zpět na své místo v kanceláři.
Vstupujeme do poslední místnosti. Voní to tu velmi příjemně, skoro jako bych vešla do svíčkového ráje. Ale žádná svíčka nehoří. Myslím, že ale hoří mozek ženě, která sedí hned za dveřmi místnosti u počítače a něco vytváří. Přesto je fascinující sledovat, jak klidně a sebevědomě to zvládá. Je grafičkou a celým novinám dává ten správný vibe. "Používáte i umělou inteligenci?" ptá se naše češtinářka a mě tím vytrhne z přemýšlení. "Člověk, který článek vymyslí, má větší váhu než umělá inteligence," prohlásí Ladislava Brabencová. V něčem má asi pravdu.
Když exkurze končí, jsme plní dojmů a informací. Já hlavně přemýšlím, jak z toho všeho dám dohromady tu požadovanou reportáž, když jsem si nic nezapsala. Ale i bez poznámek mi v hlavě zůstalo jedno - dělat noviny není jen o psaní, ale hlavně o lidech, kteří do toho všeho investují nejen svůj čas, ale hlavně srdce.
(Bára Marková, 3PV, upraveno)
